Milouš

Kočky jsou sice osamělí lovci, přesto vyhledávají společnost. Žádná kočka se zásadně nevyhýbá svým příbuzným, tu a tam dokonce sáma naváže kontakt. A ačkoli neovládá skupinové sociální chování, odehrávají se setkání podle pevných pravidel, která většina koček dodržuje.

Setkají-li se dvě kočky na neutrální půdě, začíná rituál: Jedna druhou si chce co nejpečlivěji prohlédnout, ovšem zachovává přitom co největší opatrnost. Postaví uši, naježí hmatové vousy do plné pohotovosti, nechá viset ocas a zaujme imponující postoj. Tak kráčejí obě kočky proti sobě, až mají „nos na nose", ale nedotýkají se. Vyhnou se, pomalu se plíží dál a očichávají si navzájem boky. Nenápadně se tak pohybují směrem k ocasu. Pak to začne být napínavé. Každá touží prozkoumat anální oblast své neznámé družky, jedna druhé to ale nechce jen tak, beze všeho dovolit. Fyzicky a psychicky zdatnější kočka dá pak najevo svou domnělou nadřazenost a zatlačí tak slabší protivnici do defenzívy. Ta položí uši, zaujme obranný postoj, zafuní a začne pak rozdávat mohutné rány.

Pokud se setkají dva stejně silní jedinci na neutrální půdě, probíhá seznamování většinou naprosto poklidně. Po vzájemném očichávání se kočky opět beze spěchu rozejdou. Spřátelené kočky už předem zdvíhají ocas, a zvou tak ke kontrole anální oblasti. Přímé odhalení je důkazem důvěry a přátelství. Kočka tak lichotí kocourovi, koťata tak vybízejí ke kontaktu dospělá zvířata a i lidský přítel je vítán zdvižením ocasu.

Vlastní teritorium je pro kočku posvátné a jistě by ráda vztyčila na jeho hranicích sloupky s tabulkou „Vstup zakázán". Možná se značkováním i o něco takového pokouší. Tato pachová znamení však nemají na ostatní kočky patřičný odstrašující účinek. Vezmou je se zájmem na vědomí, přidají eventuálně svůj vlastní „parfém", a pak bezostyšně vstoupí na cizí území.

Protože se kočkám ze sousedství ani při nejlepší vůli nepodaří vyhnout se cizímu teritoriu, přidržují se raději zaběhaného a osvědčeného ceremoniálu. Žádná kočka nevstoupí na stezku, vidí-li už z dálky, že k témuž místu tryskem míří její kolegyně. „Kdo dřív přijde, ten dřív mele", platí v tomto případě i mezi kočkami. Druhá kočka tedy chvilku počká nebo vydá jinou stezkou. Kdo první vstoupí na velmi frekventovanou stezku, označí ji hned na samém začátku výkaly, které tentokrát nezahrabe. Je to signál a informace pro následující kočku a přiměje ji k okamžité změně směru. Když se přes to všechno setkají náhodou dvě kočky, rozejdou se zpravidla po dobrém. Zaujmou postavení v příslušné vzdálenosti a zdvořile vyčkávají. Nejdříve se jedna na druhou upřeně dívá, pak hledí každá jinam. Tímto způsobem je dána jedné z nich možnost, aby se „neviděna" stáhla. Často se stane, že odejdou obě.

Ovšem ne vždy proběhne všechno tak přátelsky. Tu a tam je třeba si právo na cestu vybojovat a jde přitom do tuhého. Do jisté míry jde o vybojování místa v hierarchii. Kočka na vyšším hierarchickém stupínku ovšem netrvá vždy důsledně na svém statutu, takže stačí jiný čas a situace na stejném místě může vypadat úplně jinak.