Kočka je obdivována z mnoha důvodů, fascinující je především její dokonalost pohybu. Jde vždy o půvabné, úsporné a přesné kroky, ať již se kočka pohybuje pouze líně z pelíšku k misce se žrádlem, nebo je zapojena do lovu či boje. Kočka byla obdařena bystrými smysly jako je čich, zrak a sluch, jimiž hledá a určuje kořist, ale dokonalost pohybu dotváří stavba těla, která umožňuje hbité a přesné pohyby podle okamžité potřeby.
Kočka je schopna téměř okamžitě přejít z tichého pozorování do pohotového skoku, což dokáží všechny kočkovité šelmy. Příkazy, které vydává mozek kočky tělu, jsou natolik přesné, že i po úrazu, kdy kočka přijde např. nohu, se dokáže velmi dobře adoptovat a i přes pomalejší reakce dosáhne poměrně brzy velmi dobré obratnosti. Vede podobný styl života jako před úrazem. Kočka sice nedokáže dlouhou dobu běžet, ale vyšplhá se do výšky dosahující až šestinásobku její vlastní výšky. Před každým skokem nejprve namíří zrak ve směru skoku, odhadne vzdálenost a směr koriguje ocasem, který má funkci kormidla. Kočka šplhá jak pro zábavu, kdy se snaží dostat na vyvýšeninu, aby mohla pozorovat okolí, tak z důvodu čistě pudového, protože se snaží přežít. Má poměrně mnoho přirozených nepřátel, jen málo z nich ovšem dokáže šplhat s takovou rychlostí a přesností. Slézt dolů se stromu je pro kočku mnohem obtížnější, ztrácí i mnoho ze svého půvabu. Drápy jsou zahnuty obráceně, než by bylo pro sestup třeba, proto kočka často sešplhává pozadu nebo po odhadu vzdálenosti seskakuje. Obvykle dokáže bezpečně odhadnout, z jaké výšky sešplhá. Pokud uvízne na vysokém místě, šplhala v panickém strachu a pomoci zpět na zem jí musí člověk.
Pružnost páteře spolu s faktem, že kočka nemá klíční kosti, je výhodná zejména v případě ohrožení. Umožňuje kočce skrýt se do malého kouta nebo se protáhnout velmi malým otvorem, pro kočku je pouze rozhodující, zda projde hlava. Fascinující je um kočky srovnat se při volném pádu a dopadnout na všechny čtyři. Umožňuje to rovnovážné ústrojí zvané vestibulární orgán. Je umístěn ve vnitřním uchu a u koček je obzvláště dobře vyvinut. Jde o spojené komůrky a chodby, které jsou naplněny tekutinou a jsou vystlány milióny mikroskopických chloupků, jež mají na konci nervová vlákna, která vedou do mozku. Změna polohy hlavy vyvolá pohyb tekutiny. V jejím proudu se pohybují chloupky s nervovými vlákny, která vysílají do mozku potřebné příkazy. Jakákoli prudká změna polohy hlavy a těla vyvolá reflex, který zapříčiní bleskové vyrovnání pozice těla. Kočka téměř vždy padá rovnoměrně, rovnovážné ústrojí vyšle signály do mozku, ten dá povel krčním svalům otočit hlavu, aby si kočka mohla nalézt pevný bod pro orientaci a dopadnout s vyhrbeným hřbetem, z důvodu tlumení dopadu. Tomu, že kočka dopadne na všechny čtyři, významně napomáhá ocas. Umožňuje vyrovnávání při chůzi po plotě nebo úzkých parapetech či sezení na sloupu. Tato schopnost je u koček vrozena a lze ji pozorovat u koťat již při hrách s matkou.